Charta pro 3. tisíciletí

14.01.2007 0:14

Tato Charta byla schválena na shromáždění Rehabilitation International v Londýně, Velká Británie, 9. září 1999.

Charta pro 3. tisíciletí

Vstupujeme do třetího tisíciletí s přesvědčením, že každá společnost musí uznávat a chránit lidská práva každého jedince. Charta pro 3. tisíciletí byla vyhlášena s cílem proměnit tuto vizi ve skutečnost.
Základní lidská práva jsou ve světě stále ještě běžně upírána celým skupinám obyvatelstva, včetně mnoha dětí, žen a mužů z odhadovaných 600 milionů osob se zdravotním postižením. Usilujeme o svět, ve kterém se rovnoprávné příležitosti pro zdravotně postižené osoby stanou přirozeným výsledkem osvícené politiky a legislativy podporující jejich plné zapojení a přístup ke všem aspektům života společnosti.
Vědecký pokrok a rozvoj společnosti ve 20. století přispěl ke zvýšení pochopení pro jedinečnou a nedotknutelnou hodnotu každého života. Přesto je stále ještě reakce společnosti na zdravotní postižení v mnoha případech ovlivňována nevědomostí, předsudky, pověrami a strachem. Ve třetím tisíciletí musíme přijmout zdravotní postižení jako běžnou součást měnící se kondice člověka. Podle statistických údajů má vrozené nebo získané zdravotní postižení nejméně 10 % populace a v každé čtvrté rodině je zdravotně postižený člen.
V rozvinutých i rozvojových zemích, na severu i na jihu žijí zdravotně postižené osoby kvůli segregaci a marginalizaci na nejnižší příčce společenského a ekonomického žebříčku. Ve 21. století musíme trvat na tom, aby osobám se zdravotním postižením byla zaručena stejná lidská i občanská práva jako ostatním občanům.
20. století ukázalo, že vynalézavost a důmyslnost umožňují zvýšit dostupnost všech společenských zdrojů – fyzického, sociálního a kulturního prostředí, dopravy, informací, technologií, hromadných sdělovacích prostředků, vzdělání, soudnictví, veřejných služeb, zaměstnání, sportu a rekreace, volebního procesu i bohoslužeb. Ve 21. století je třeba přístup ke zdrojům umožnit ne několika osobám, ale většině – odstraněním všech architektonických, informačních a názorových bariér zabraňujících plné účasti na životě společnosti. Tato přístupnost může stimulovat snahu zapojit se do společnosti a podílet se na jejím vedení, vznik přátelských vztahů i radost ze vzájemné náklonnosti, krás země i vesmíru.
Každý den přibývá každou minutou stále více dětí a dospělých, jejichž zdravotní postižení je důsledkem neschopnosti zabránit vzniku nemocí, u kterých je prevence možná, nebo neschopnosti léčit onemocnění, která jsou léčitelná. Očkování a další celosvětové preventivní programy již nejsou jen snem: jsou reálnými a vzhledem k nákladům i efektivními možnostmi. Co zde chybí, je politická vůle především ze strany vlád skoncovat s touto urážkou principů humanity.
Pokroky v oblasti technologií otevírají lidem teoretickou možnost manipulace s genetickými komponenty života. Tímto způsobem jsou do celosvětového dialogu o prevenci zdravotního postižení vnášeny nové etické dimenze. Ve třetím tisíciletí je zapotřebí přijmout takovou politiku, která bude respektovat důstojnost všech lidí a přirozenou rovnováhu a prospěch vyplývající z jejich rozdílnosti.

M
ezinárodní programy na podporu ekonomického a sociálního rozvoje by u všech projektů týkajících se infrastruktury (včetně technologie a komunikací) měly vyžadovat dodržení minimálních standardů přístupnosti, aby bylo zajištěno plné zapojení osob se zdravotním postižením do života společnosti.
Všechny státy by měly na národní úrovni realizovat programy umožňující snížení nebo odstranění rizik, která mohou vést ke vzniku vady, postižení nebo handicapu, i programy časné intervence pro děti a dospělé se zdravotním postižením.
Pro všechny zdravotně postižené osoby by měla mít být dostupná lékařská péče, informace o technikách svépomoci a v případě potřeby i přizpůsobené a účelné vybavení.

K
aždá osoba se zdravotním postižením a každá rodina se zdravotně postiženým členem by měla mít přístup k rehabilitačním službám, které jsou nezbytné pro optimalizaci duševního, fyzického a funkčního stavu a zajištění potřebného potenciálu umožňujícího zdravotně postiženému jedinci žít nezávisle stejně jako ostatní občané.

Z
dravotně postižení lidé by měli mít hlavní slovo při plánování vlastních rehabilitačních a podpůrných programů a organizace osob se zdravotním postižením by měly mít k dispozici nezbytné zdroje, které by jim umožnily podílet se aktivně na plánování rehabilitace a nezávislého způsobu života na celostátní úrovni.

K
omunitní rehabilitaci je třeba široce podporovat na národní i mezinárodní úrovni jako dostupnou a udržitelnou formu služeb.

K
aždý stát musí v zájmu realizace cílů vyjádřených v této Chartě vypracovat za účasti organizací reprezentujících zájmy zdravotně postižených osob ucelený plán s jasně definovanými úkoly a termíny.

T
ato Charta zároveň vyzývá členské státy, aby v rámci Organizace spojených národů podpořily brzké přijetí úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, neboť představuje klíčovou strategii umožňující dosažení uvedených cílů.
Ve třetím tisíciletí by mělo být zájmem všech států vytvoření takové společnosti, která podpoří práva osob se zdravotním postižením posílením jejich vlivu a zapojením do všech aspektů života. Z těchto důvodů byla Charta pro třetí tisíciletí vyhlášena jako akce pro celé lidstvo. Jsme přesvědčeni, že naplnění jejích cílů je primární zodpovědností každé vlády a všech relevantních nevládních a mezinárodních organizací.

Tato Charta byla schválena na shromáždění Rehabilitation International v Londýně, Velká Británie, 9. září 1999.
Arthur O´Reilly, president RI
David Henderson, generální sekretář RI
Klíčová slova: