25. srpna, po 42 dnech v sedle, stanula Pavla Rychtarčíková, česká pacientka s diabetem, v cíli své pouti napříč Evropou na jejím nejsevernějším bodu, norském mysu Nordkapp.
V pondělí 16. července učitelka z gymnázia v Ostravě Pavla Rychtarčíková vyjela spolu se svou slovenskou kamarádkou Janou Hagendorfovou na pouť dlouhou 4200 kilometrů. Mají hodně společného: lásku ke sportu, k cestování – a diabetes 1. typu, se kterým se obě potýkají od dětství. "Plánovaly jsme to zhruba rok. Obě jsme zvyklé sportovat, byly jsme trénovat v Tatrách, snažily jsme se připravit," popisuje Pavla.
Vše ale mohlo skončit už týden po startu. Jana si před Hamburkem způsobila úraz kolene a musela cestu ukončit. "Obě jsme měly depku. Janka z toho, že po tak krátké době končí a co všechno chtěla ještě vidět, a já z obav a otázek, co mám dělat dál…" říká česká turistka. Po dlouhém váhání se rozhodla v pouti pokračovat sama.
Fobie z hadů, výšek...
a také hlídání glykemie
Za šest týdnů Pavla projela Německo, Dánsko, trajektem do Osla a přes celé Norsko až na jeho nejsevernější výběžek. Na kole urazila přes 3 tisíce kilometrů a prožila 42 dnů neuvěřitelných zážitků. V Drážďanech narazila na Utter a Anje, které jim ještě s Janou nabídly ubytování ve svém zvířaty naplněném bytě, ve Wittenbergu pak Pavlu čekala zkouška jejích dvou fobií – z výšek a z hadů. Nocovala na pláži pod širým nebem, v přepychových dánských kempech, v norské divočině i na lavičce v Trondheimu, brodila se přes ledový norský potok, potkala spoustu zajímavých lidí a pokochala se nádhernou přírodou. "Kapitola sama pro sebe bylo taky počasí. Za celou dobu bylo tak polovinu dní hezky a polovinu pršelo. A to párkrát tak, že létaly hromy, blesky, větve… Naštěstí jsme to já i moje vybavení zvládli, i když kapky do ešusu jsem ve stanu taky chytala," vypráví cestovatelka.
S kompenzací diabetu Pavle pomáhala na cestě inzulinová pumpa a kontinuální monitoring glykemie. "Bez senzoru si to vůbec neumím představit. Námaha, endorfiny, občas stres… a hladina cukru se pohybuje dost nevyzpytatelně. I když jsem zvyklá žít s diabetem od dětství, toto je přece jenom něco jiného, než když je člověk v běžném pracovním režimu. Hlídání glykemie mi dalo během cesty sice zabrat, ale naštěstí jsem vše zvládla bez větších potíží." Pavla Rychtarčíková celou svou pouť zdokumentovala v internetovém blogu. Na trase měla k dispozici mobilní internet, takže mohla své každodenní zážitky včetně fotek sdílet formou podrobného deníku na webové adrese: http://rychtarcikova.blog.idnes.cz
Foto: archiv Bison and Rose