Božena Šimková: Můj strom CNS a kamarád pc

16.03.2009 21:01

Dlouhá léta jsem si žil bezstarostným životem. Radoval jsem se ze všech živlů, z každé návštěvy usedající v mé koruně a po kmeni nebo větvích radostně šplhajících ptáků. Vzájemně jsme spolu komunikovali a vždy se těšili na další milé, vzájemné setkání.

Až najednou znenadání se v toku mé mízy objevil virus. Začal nenápadně, tiše působit na moji krásně bohatou, zelenou korunu. Korunu, jejíž větve i kmen jsou organickým celkem. Virus působil a já chřadl. Sebemenší poryv větru mě dokázal porazit. Mé kořeny stálo spoustu sil udržet se. Nabízené opory kmene jsem odmítl, neboť by se mi ostatní stromy mohly smát. Přestal jsem se radovat ze všech darů života. Mé větve se pokroutily, listy zežloutly, opadaly.

Opustil jsem všechny, kterým jsem mnoho let poskytoval přístřeší. Všechny, kteří mě měli rádi. Byl jsem nesnesitelný, zlý. Když mojí zesláblou korunou prosvítaly paprsky slunce, byl jsem mrzutý. Má mrzutost se šířila kolem jako kruhy na vodě po vhození kamene. Vždy švitořiví ptáci, kteří hledali úkryt ve větvích mé košaté koruny, postupně odlétávali jinam. Nedokázal jsem ze sebe obdarovat nikoho, jen jsem se litoval a hledal chybu vně sebe.
 
Každý z Vás ví jak smutný je pohled na takový strom. Dlouho, předlouho trvalo, než si kmen ve svém ještě pulsujícím středu uvědomil, že nežije naplno, že pouze přežívá. Přišel čas, kdy strom přestal bojovat a začal se mít konečně rád. Jsem teď stromem, který se včas zvedl a chce žít. Po létech sebelítosti narovnávám nejen vnější, ale i vnitřní stránku sebe samého. Stal jsem se organickým celkem, který dýchá, pulsuje a je velmi citlivý na vnitřní podněty celého organizmu. Tyto podněty můj strom posilují. Strom už ted ví, že virus je jeho učitelem.

Staří známí i kamarádi se s ohromnou radostí vrátili. Koruna mého stromu ožila novými, zelenými lístky. Současně přišel do života i jeden kamarád nový. Takový, co všechno ví, všechno zná. Má zvláštní hranatě střiženou korunu, krátký, zakrslý kmínek a je zcela závislý na energetické výživě. Bez ní by on neexistoval a mně by velmi scházel. Pochází z dalekého východu a jeho větve jsou jako chapadla. Nekonečně dlouhé, tvořící sít bez hranic. Neumí prožívat svůj život, ale umí obohatit životy jiných. Větve mého stromu se ho dotýkají ihned poté, kdy se jeho koruna rozzáří.

Kamarád vede se mnou dialogy beze slov, na dotek je chladný ale má i své kouzlo. Dokáže mě rozesmát, vzdělávat ba i někdy rozplakat. Dokáže mi vytvořit Hvězdnou Bránu, která mě přenese tam, kam zrovna toužím. Můžu si prohlédnout Mléčnou dráhu, hvězdy. Vše co se v noci zrcadlí nad mojí košatou korunou. Vše je jen na mně. Mám možnost volby.

Jeho nitro je spletitým organismem něčeho…čemu nerozumím a nemá duši. Neprožívá emoce, bolest, lásku. Někdy se jím nechám zcela pohltit. Svoji pozornost vůči sobě odložím na malý moment stranou. Ještě chvilku…ještě chviličku…našeptává svoji písničku a výsledkem jsou pokroucené větve, únava, ztráta pozornosti, bolest celého mého stromu CNS!Je třeba, aby mi jen sloužil a né aby mě ovládal. Být před ním stále na pozoru! Je lepší opustit ho a načerpat energii z přírody. Vnímat přítomnost sebe, naslouchat lahodnému zpěvu ptáků, být v harmonii. Vdechovat naplno ŽIVOT!