„Bezbariérové vzdělávání“ aneb přednosti a meze e-learningu pro studující se zdravotním postižením

23.07.2014 14:31

Příspěvek publikovaný ve sborníku se zabývá zkušenostmi z projektu E-learningové kurzy z účetnictví a daní pro osoby samostatně výdělečně činné se zaměřením na osoby s tělesným postižením.

„Bezbariérové vzdělávání“ aneb přednosti a meze e-learningu pro studující se zdravotním postižením
Jarmila Helmanová, Lenka Fulínová, Eva Holínská, Věra Hudečková
Soukromá vysoká škola ekonomických studií, Praha
 
Před rokem jsme na konferenci INSPO 2007 představili projekt, který na Soukromé vysoké škole ekonomických studií realizujeme druhým rokem pod názvem E-learningové kurzy z účetnictví a daní pro osoby samostatně výdělečně činné se zaměřením na osoby s tělesným postižením. Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem hlavního města Prahy.

V jeho rámci byly vytvořeny dva e-learningové kurzy – Základy účetnictví a Daňová evidence.

Volba tematického zaměření

Co vedlo autory a manažerku projektu k výběru právě účetní a daňové problematiky? Je zřejmé, že to byla snaha vytipovat pro tělesně postižené osoby pracovní aktivity, které je možné nabízet za úplatu a současně je provozovat „na dálku“, aniž by jejich vykonavatelé museli kamkoli docházet natož dojíždět. Vedení účetnictví a daňové evidence pro jiné podnikatelské subjekty tuto podmínku splňují. Počítač a vhodné programové vybavení včetně přístupu na internet se stávají dostupným standardem většiny domácností, a to i těch, jejichž členové jsou osoby se zdravotními hendikepy. Tím posledním, ale nejtěžším krokem, k němuž je těmto lidem třeba naší pomocné ruky a opory, není nic „menšího“ než si znalosti a dovednosti potřebné k výkonu zmíněných činností osvojit.
Způsob výuky
Z uvedených důvodů padla jednoznačná volba na výuku prostřednictvím e-learningu. Studující má v „bezbariérovém“ prostředí internetu k dispozici vedle studijních materiálů (oživených grafickými prvky) i řadu motivačních a zpětnovazebních stimulů. Jsou to jak autotesty, testovací zadání a cvičení s řešením, tak úkoly a testy určené k vypracování.
Hlavní cíl e-kurzů
Na počátku byl stanoven základní cíl, k němuž studium e-kurzu povede. V našem případě jsou jím znalosti a dovednosti osvojené absolventem kurzu, jež mu umožní vést účetnictví malé firmy (neplátce DPH), resp. daňovou evidenci fyzické osoby (včetně zpracování daňového přiznání). Splnění vytčeného cíle je ověřeno v závěru kurzu (souhrnným úkolem       a závěrečným testem). Účastník se vyjadřuje ke kvalitám kurzu ve všech aspektech  v evaluačním dotazníku po dokončení kurzu.
Dílčí cíle a struktura e-kurzů
E-learningový kurz je členěn do samostatných kapitol sledujících konkrétní cíle formulované vždy v úvodu kapitoly. Každého dílčího cíle je dosahováno zařazením jednotlivých článků k dané tematice. Články jsou proloženy kontrolními otázkami, na které student odpovídá přímo do připravených textových polí. Správnost odpovědi si bezprostředně kontroluje zobrazením skrytého řešení. Vedle článků jsou součástí každé kapitoly i samostatné autotesty, testy a úkoly. Výsledek autotestu se (po odkliknutí) zobrazuje výhradně účastníkovi; nikomu jinému není přístupný. Řešení testů a úkolů student „posílá“ tutorovi, který je vyhodnotí, vyrozumí účastníka o výsledku jeho snažení a doporučí mu další postup.
Tvorba e-kurzů
Na přípravě obou kurzů se podílela řada akademických pracovníků SVŠES. Členky Katedry účetnictví a financí zpracovaly odbornou textovou část, Katedra matematiky a informačních technologií se postarala o technickou stránku projektu a vzala si „na svědomí“ grafickou úpravu kurzů. Vše probíhalo za metodického dohledu odborníků na tvorbu e-learningových kurzů z Ústavu celoživotního vzdělávání Západočeské univerzity v Plzni.
Pilotní ověření e-kurzů
Pilotní běhy obou kurzů byly zahájeny ve druhé polovině  října 2007. Při spuštění jsme předpokládali, že kurzy poběží tři měsíce, tedy zhruba do ledna 2008. Do kurzu Základy účetnictví se zapojilo 17 a do Daňové evidence 16 účastníků. Jsou mezi nimi vesměs lidé s nemocemi pohybového aparátu (včetně vozíčkářů), ale i lidé postižení roztroušenou sklerózou nebo poruchami zraku.
Naším původním záměrem bylo prezentovat na konferenci INSPO 2008 již ucelené závěry z pilotáže. Bohužel se ukázalo, že jsme podcenili náročnost kurzů, neboť k 31. lednu je úspěšně dokončilo jen 7 účastníků. Po dohodě s tutorkami jsme ostatním účastníkům nabídli prodloužení kurzů. Většina jich nabídku přivítala a ve studiu pokračuje.
Dosavadní zkušenosti (limitující faktory)
Zdravotní omezení osob s postižením
Studium zdravotně postižených provází objektivně dané riziko, že bude prvotní odhodlání vystudovat příslušný kurz nalomeno (či zcela zhaceno) více či méně nečekaným zhoršením zdravotního stavu. Následkem může být přerušení studia na určitou dobu (stihne-li se účastník včas do rozběhnutého kurzu vrátit); to v lepším případě. Horší variantou je vynucené definitivní zanechání studia před dokončením. Pokud zdravotní stav není fatální překážkou, ale student váhá, zda ve studiu pokračovat (nebo má sklon ve svém zdraví hledat alibi pro neplnění úkolů a termínů), může pomoci tutorovo povzbuzení. Někdy je však zdravotní stav nebo rodinná situace natolik vážná, že ani intenzivní vnější motivace nevede k dokončení studia.
Práce s počítačem
V prostředí e-learningového portálu se lze orientovat i bez velkých zkušeností na základě intuice. Přesto se záhy po spuštění kurzů ukázalo, že se v něm někteří účastníci „ztrácejí“. Operativně jsme proto zařadili původně neplánovaný prezenční tutoriál, na kterém jsme účastníky do virtuálního prostředí kurzů uvedli. (Bezbariérovou učebnu v Ateliéru ALF nám pro tento účel zapůjčil ART Language.)
Relativně nízká počítačová gramotnost dále způsobuje, že někteří účastníci nedokázali s použitím výpočetní techniky zpracovat potřebné dokumenty (což je frustrující zejména, očekává-li autor kurzu, že studenti samostatně na počítači úkol vyřeší a výsledek zformulují). Vzhledem k tomu, že cílem kurzů není proškolit účastníky v používání dalších nespecifických programů, bude nutné kurzy upravit tak, aby studující měli k dispozici dokumenty, do nichž budou pouze vpisovat příslušná data.

Pochopení textu

Většině účastníků nečinila zadání úkolů potíže, avšak někteří občas nepochopili úlohu v intencích zamýšlených autorem. Tutorky byly nucené jim úkol taktně vracet kvůli neporozumění. Teprve po vysvětlení, co se od nich očekává, ho dokázali splnit. Na místech, kde se chybné úvahy studentů opakovaly, bude nutné zadání upravit, resp. přeformulovat, aby bylo srozumitelné a neumožňovalo dvojí výklad (u exaktních disciplín je to žádoucí). Řešitele je třeba uvést do všech souvislostí, aby byl s to si s úkolem poradit sám bez přímého zásahu tutora.
V evaluačním dotazníku se objevila ojedinělá výtka, že pojetí jednoho z kurzů je „nezáživné“; při následných úpravách bude i tato poznámka brána v potaz a autorka se vynasnaží učinit kurz „stravitelnějším“ a studijně přitažlivějším.
Rychlost studia
Individuální studijní tempo je kritériem, který studující značně diferencuje. Zatímco nejrychlejší účastníci splnili podmínky absolutoria kurzu před vypršením předpokládaného tříměsíčního limitu, někteří jsou aktuálně (v polovině února – pozn. aut.) zhruba ve třetině. Tato okolnost klade vysoké nároky na koordinační schopnosti práce tutora.
Při nastavení závazného časového rozvrhu kurzů bude třeba citlivě zvážit míru jeho variability, a to ve vztahu k uvažovanému studijnímu tempu nejpomalejších účastníků.
Osobnost tutora
Klíčovým faktorem efektivnosti e-kurzu se v pilotáži ukázala osobnost tutora (česky nehezky „domácího konzultanta“), jeho pracovitost (neustálá „přítomnost“ v kurzu) a takt v přístupu ke studentům. Tutor je průvodce studiem, první a poslední instance tápajícího studenta. Být za všech okolností pozitivně naladěný a připravený chápavě pomáhat je mírou jeho profesionality. Nesmí se nechat „vytočit“ ani „pomaleji chápajícím“ studentem; jeho rozpaky musí nejprve vnímat jako příznak systémové (nebo i své možné) chyby. Jeho krédem je důvěra ve své svěřence „na síti“, v jejich čisté úmysly a odhodlání něco se naučit (nejen splnit úkoly a shromáždit body). Ne každý dobrý učitel je dobrým tutorem. A ti naši sbírají první zkušenosti...
(V jednom z pilotovaných kurzů tutorka bohužel nereagovala průběžně na zprávy účastníků; důsledkem byla jejich částečná demoralizace a eskalace problémů s ukončením kurzu u některých z nich. Této varující zkušenosti bude třeba předcházet, a to i přísnější namátkovou kontrolou.)
Komunikace s organizátory projektu
Kromě tutorek komunikovali s účastníky i ostatní pracovníci projektu. Dospěli k témuž závěru, že se do kurzů přihlásili lidé otevření se zájmem o problematiku, kteří si váží individuálního přístupu.
Při kontaktech s účastníky prostřednictvím internetu docházelo občas k nedorozumění. Pokyny a reakce na dotazy účastníků je nutné formulovat tak, aby nedocházelo k dezinterpretacím. Rovněž je třeba mít na vědomí, že tištěné slovo (bez neverbálně komunikační a zvukové stránky) může zkreslit význam sdělení. (Podobně může být vnímání upřímně míněných doporučení tutora nebo organizátorů ovlivněno zdravotním nebo psychickým stavem studenta.)
S účastníky jsme komunikovali většinou e-mailem. Námi nabízený kontakt přes ICQ či Skype účastníci nevyužívali. Pro operativnější kontakt bude účelné navázat s účastníky i telefonní spojení (při pilotáži jsme ho nevyžadovali).
Jak motivovat účastníky, aby kurz dokončili, je otázka navýsost pedagogická. Pomocná ruka a optimismus tutora je podmínkou, avšak ne zárukou konečného úspěchu. Při pilotním ověření jsme do vztahu účastník-tutor programově nevstupovali. Zkušenosti však ukazují, že citlivá intervence jiného člena týmu může být v některých momentech produktivní a pro „malověrného“ či „zaostávajícího“ účastníka motivující. Jednoznačná řešení pedagogicko-psychologických dilemat však neexistují; nalezená východiska mohou být jen kompromisem všech zainteresovaných. Mají společným zájem a v tom je naděje na dobrý konec pro všechny.
 
Závěr
 
V předchozí podkapitole Dosavadní zkušenosti (limitující faktory) jsme se dotkli především problémů, na které jsme narazili při praktické aplikaci nových e-kurzů. Domníváme se, že tím upozorňujeme i na obecnější rizika, s nimiž by měli konstruktéři a tutoři e-learningových kurzů počítat, jakož i na eventuální chyby, kterých by se měli vyvarovat, a to bez ohledu na konkrétní oborové zaměření.
Podněty a postřehy účastníků kurzů potvrzují naši výchozí hypotézu, že odborný obsah bez přátelské formy a vazby na praktickou stránku problematiky ztrácí ve virtuálním vzdělávacím prostředí mnoho ze své sdělnosti. Nevyvážení obsahu a formy může být pro žánr on-line kurzu smrtící.
Kromě výše popsaných potíží jsme se však dočkali i spontánního kladného ohlasu a poděkování od vděčných účastníků. Zejména ti, kteří kurzy dokončili, hodnotí studium z domova jako velice přínosné. Je to pro nás výzvou, abychom pokračovali ve svém úsilí o rozšíření nabídky „vzdělání bez bariér“.
Oba kurzy na základě poznatků z pilotního běhu upravíme a od podzimu 2008 budou součástí studijního portfolia celoživotního vzdělávání na SVŠES. Současně nabídneme i další
e-learningové kurzy, které byly vytvořeny primárně pro naše studenty, avšak jsou využitelné i samostatně pro vzdělávací potřeby širší veřejnost.