Alois Wokoun: Internet a můj handicap

04.01.2007 7:03

Jako vozíčkáři a navíc pokročilému seniorovi mi internet zpřístupnil různě bariérový svět. Ve své knížce VYŠINUTÝ SENIOR (vydala Asociace Polio v r. 2003) jsem vylíčil, jak jsem i v 75 letech zvládl počítačovou komunikaci a surfoval např. po Papue - Nové Guineji s internetem potomků kanibalů.

Notebook napojený na internet však neslouží ďáblickému důchodci k rozmarnému zahánění nudy. Jako dlouholetý popularizátor moderního afrického umění, který ještě loni v 78 letech znovu přednášel studentům afrikanistiky na Filozofické fakultě UK, lovím internetem nejčerstvější informace o současném africkém umění, jeho představitelích, galeriích a výstavách. A když před časem vybuchl muniční sklad v nigerijském Lagosu, měl jsem obavy o nejproslulejšího afrického grafika Bruce Onobrakpeyu, který má ateliér a rezidenci blízko místa té katastrofy. Nicméně díky internetu jsem brzy zjistil, že ten vynálezce africké grafické techniky je živ a vesel.

Když nigerijská Národní galerie umění s ústředím v metropoli Abuji připravovala výstavu a pamětní publikaci k jubileu prof. Uche Okekeho, průkopnického pedagoga a bývalého děkana fakulty umění Univerzity v Nsukce, požádal mě kurátor NGA, historik umění. Ikpakronyi o vzpomínkovou esej do zmíněné knížky, protože jsem si s jubilantem dopisoval už 40 roků – od loňska už také e-mailem. Esej jsem odeslal jako přílohu e-mailu do Abuji a obratem jsem obdžel elektronicky poděkování a čestné uznání generálního ředitele Nigerijské národní galerie umění.

Za e-mailovou adresu prof. Okekea mi byl vděčen kunsthistorik prof. Ulli Beier, znalec mimoevropských moderních kultur a sponzor-objevitel pozoruhodných akademicky neškolených talentů Třetího světa, který mi v šedesátých letech 20. století poskytl listovní adresu prof. Okekea, když se tehdy v Africe věnoval nové jorubské kultuře – a nyní žije a píše v Austrálii. Českou recenzi jeho nejnovějších německých knih o novém exotickém umění jsem ovšem poslal redakci časopisu Nový Orient elektronicky – jinak příspěvky už ani nepřijímá. Bavorské město Bayreuth, známé obvykle jen svými festivaly Wagnerových oper, má také univerzitu, která už vydala přes 50 publikací o současné africké kultuře. Některé z nich v angličtině mi poslalo listovní poštou k české recenzi, kterou Bulletin naší Společnosti přátel Afriky přejímá jako přílohu e-mailu a stejně posílám do Bayreuthu německý překlad.

I s časopisy pro tělesně postižené jako Vozíčkář, Můžeš a jinými komunikuji elekronicky. Naše Asociace Polio uveřejnila na internetu můj životopis a také americké středisko pro informace obrnou postižených uveřejnilo na svých internetových stránkách charakteristiky mých knížek Světoběžníkem se sadistkou, Slasti vozíčkáře i Vyšinutého seniora. Rozvijí se má i má soukromá e-mailová korespondence, třeba i s polokrajankou z Las Vegas paní Evženkou, jejíž otec se oženil s českou čedokářkou. Neživí se ruletami, ale má krásné loubí z granátových jablek. Týdeník Rozhlas uveřejňuje 7 týdnů mou anketu o rozhlasových moderátorkách, charakterizovaných také e-mailem. Můj notebook tedy nestačí vychladnout.